Červen 2007

Nechce se mi nic dělat...

27. června 2007 v 18:57 | Akee
...tak nic nedělám....
.
/pojmem nic lze rozumět široký sortiment činností, jakožto chování melounu na klíně, odbíhání na icq, zaplácávání klávesnice šťávou z melounu a taktéž ,to v neposlední řadě, zaplácávání blogu textem, který ve výsledku je vlastně jen nic/
.
...nic je vlastně velmi náročná činnost, která vyžaduje velké úsilí a zdokonalování se... Pro mě tato činnost není novinkou, přesto jsem v tomto oboru ještě takové ucho... Nedokážu tuto věc plně naplnit, aby nic bylo opravdu ničím a přesto to mohlo být nic v pravém slova smyslu... E, asi předešlá věta nedává smysl, ale doufám, že je vám zřejmé, že tento článek nepřekypuje smysluplností...
Vlastně tento článek vůbec neměl existovat. Nechci nikoho o ničem informovat /není o čem/, nechci rozumovat /neumím to/, chci ale dělat nic a články o ničem k tomuto /nic/dělání patří...
A vlastně bych zde ,vlastně, měla být nervózní a zděšená a vytrémovaná a... A měla bych zde běsnit o tom, že pochybuji, a o tom, co jsem dnes pozase podělala, kde jsem se ztrapnila, kde jsem nebyla ono... Ale ono to tak jistě má být, ono je to pro mě to nejlepší. Věřím v to plně a zítra to dám...
Totiž zítra hrajeme divadlo. Hrátky s čertem se to jmenuje. A já jsem Káča. Koukati na to bude celá škola, tedy pouze její lidský obsah, věcné věci se do Sokolovny nepohrnou, neboť to by škola nebyla školou, kdyby se hnala za každou ptákovinou... Chápete jistě, jakou člověk asi musí mít trému, hraje-li hlavní roli a pochybuje-li o sobě... ale jelikož já o sobě nepochybuji, protože vím, že ať se stane, co se stane, je to pro mne to nejlepší, nemusím trémovat... Ona to vlastně není hlavní role... Ona je to vedlejší role z hlavních rolí, neboli jenom hlavní role z vedlejších... zkrátka druhá role hlavní, ale to není hlavní, protože pokud není role nejhlavnější, hlavní vlastně není, protože je vedle té hlavní jenom vedlejší... /radši neřešit a ukončit/ ...
Navíc to dneska, to nacvičování, bylo docela fajne. Docela jsem si to i užívala... A byla jsem docela dočista klidná, vyrovnaná. Díky Němu.
Díky tomu mohu dělat nic a plně se věnovat icquiování se Sarkou /hlavnější z vedlejších rolí/ a hádat se, kdo je větším fanouškem Fanouška z KZ. /a za to se patří poděkovat/
No nic, článek již ztrácí na své ničevosti, raději ho tedy /jen tak pro nic za nic/ ukončím. Navíc mě již tlačí lemounová voda v močáku a žadoní o vypuštění...
Tedy všm hezké poslední dva školní dny, přání hezkých prázdnin zazse jindy...

Tak zase ráno...

23. června 2007 v 9:20 | Akee
...tentokrát je sobotní.

Tuhle sobotu si musím pořádě vychutnat, příští sobota už bude prázdninová, což znamená, že ztratí funkci oblíbeného dne, naopak, získá titul dne nejhoršího, pracovního, dne, kdy budou rodiče doma... a budou komandovat...

Ve škole už finišujeme a učení jde před ostatní činností stranou - ač mám plno známek nerozhodně /třebas fyzika- tak bude to čtyřka, nebo trojka?/ ... V pondělí už vracíme knížky, v úterý je braný den, středa nevím, čtvrtek hrajeme divadlo /ach pomoc!/, v pátek vízo, dále oficiální rozlučka a i neoficiální rozlučka...
Ale to už moc předbíhám. Měla bych spíš zabrousit do minulosti - stačil by včerejšek. To jsme byli v Osvětimi. Příjemné vstávání a pětihodinovou cestu vynechám a přejdu rovnou k podstatě věci. To, co tam bylo k vidění a k slyšení /od české průvodčí/ bylo poněkud drsnějšího rázu. Kdo tam nebyl, nemůže přesně pochopit, co vše strašného se na tom místně, v tak velkém měřítku, a téměř nedávno /!/ odehrávalo... Je až děsivé si představit, co lidský tvor dokáže druhému lidskému tvoru provést, kam až je schopen zajít... a pro co? pro to, že má ten druhý jinatší barvu vlasů? jinou barvu očí? v jednom směru jinatší názor? pro to, že se narodil v té a oné rodině, pro to, že je to ještě dítě? je to hnus !!

Je absolutně neživo.

21. června 2007 v 17:11 | Akee
Inu, to je život.
...
Hrají zase P.O.D. /sleeping awake/. Nebeská písnička, jejíž vjem neskutečně kazí pekelné šumáky, repráky reprácký počítačový... Inu, zlaté repráky pokojové...
...
Kouši růžovou Atlasku, která vypadá jako mašlička na botě. Miluji arašídy.
...
Psal mě na icq David, /to je ten, o kterém jsem se nezmiňovala, už víte? / ... /je z vedlejší díry/ ... / chodil s Martinou... / to je taková kachna z exbaletu, o které jsem se taktéž ještě nezmiňovala... nevíte, že?/ ... nesnáším teenagerovské chození. Ne, nebudu s nikým chodit, a to už jenom proto, že jsem teenager :)/ ... /a jelikož se v těch lomených závorkách už nevyznám, raději ukončuji odstavec... závorkou dvojitou lomenou... // /pro jistotu/
...
Nikdy jsem se mu nedívala do očí /tomu o kterém se právě zmiňuji... víte?/. Tedy až v úterý jsem si všimla, že je má /ty oči myslím/ takové... hnědé.../ Ale jsem teenager a takový člověk se musí krotit. Hnědé oči tedy zůstanou hnědými a já zůstanu za knížkami... / Zrovna jedna mi záhadně zmizela... A to jsem ji ani nestihla dočíst. Jak já k tomu teď přijdu, když ani nevím, jak skončil konec? Inu, snad se vrátí... / snad
...
Dneska mi to na divadle nějak nešlo. Špatně jsem intonovala a podivně koncovala. Sebekritika se ale cení, doufám tedy , že jsem s takovýma výstupama skoncovala... Divadlo se bude přednášet již příští čtvrtek. Bylo by asi zapotřebí se své dialogy naučit... Hned se na to vrhnu! - Pozítří je nejbližší termín, kdy mohu... No problemo.
...
jO. a jelikož si jsem vědoma, že každým odstavcem a větou v tomto podivně divnícím se článku odrazuji a ztrácím čtenáře, tak víte co... / na druhou stranu ale zase - nejsem si vědoma, že by vůbec nějaký čtenář existoval.../ / tedy až na Aailyyn, u které si to doufám vykompenzuji tím, že si ji přidám do oblíbených, a to nejen kvůli kompenzaci, ale hlavně proto, že její stránku jsou Opravdu skvělé/ /opravdu píši s velkým O proto, že Opravdu není příslovce, ale pojem... / ...
...
.../DĚKUJI/...

Kuš...

20. června 2007 v 9:04 | Akee
...už teda.
.
/aneb probenděná půldruhá hodina s Bedvídkem.... v posteli/
.
Budík mi do ucha začal krákorat již v půl sedmé. Přesně tak,jak jsem mu to o večeru nařídila. V zápalu mého spánku jsem mu však, chudákovi, jednu vlepila a spala si dál. Až do osmi. Poněkud mě to naštvalo, ale holt jsem už taková... ochrapa ospalá. Ručička se blíží k deváté hodině, mohla bych snad /určitě/ začít něco dělat. Co takhle projekt? ehmmmm.... /jsem provinilec... nejobrovstějšího kalibru/.
Jo. To bylo totiž takhle: Učitelé nám /tak dva měsíce dozadu/ oznámili další blud z jejich hlavy, který si nazvali originálním nápadem, jak spestřit konec školního roku. U žáků si však tato "originalita" vysloužila díky jejímu neupřesněnému názvu jednotný titul, a to: "ta debilovina". Nu a ta debilovina byla povinná. Pro všeckny. Bylo /a ještě je/ to prý cosi jako "maturita na základce" - učitelé vám dají za možnost nějaká témata, vy si musíte /musíte!/ nějaké vybrat, a musíte /musíte!/ je zpracovat... Zpracováním se myslí udělat z toho přednášku na deset minut, udělat promítání na počítači, udělat na to přehledy, umět to nazpaměť okecat.... Já si vybrala 1. světovou válku. Vybrala jsem si ji hned na začátku, před dvěma měsíci. A začala ji zpracovávat.... včera. V mém očekávání bylo, že takováhle debilovina se sfrkne za pár hodin. Omyl.
Bylo kolem druhé odpolední... a já začala malovat mapu na které bych mohla ukazovat válečná dění...
Bylo kolem páté a já mapu dokončovala...
Bylo kolem půl šesté a já začala vymýšlet text, který tam budu povídat /nazpaměť, že? ehmmm.../ ...
Bylo kolem šesté a já měla tak čtvrtinu textu.... který jsem nedokázala ani přečíst, natož zpaměti povídat.
Ehmmmm /vím, už je to trapný, berte to, jako projev mého rdění.../ dále jsem si vzpomněla, že píšeme písemku s čéjé, velice důležitou. Jo a dále jsem se zoufalstvím sesunula. Řekněme to jasně a stručně: rozbrečela jsem se...
Výsledkem toho je, že jsem dneska nešla do školy a místo toho prodloužila dobu mého zpánku o půldruhou hodinu. Potěšila jsem sic Bedvídka, sebe ale nikoli. Výsledkem toho všeho je /a myslím tím opravdu všeho/, že jsem osoba nedochvilná a že se musím snažit nějak tuto vlastnost ze svého já vystrnadit... Tedy se mějte,já valím na projekt, ať zítra zas nemusím potěšovat Bedvídka... /ač toho chlapce medvědího opravdu miluji.../

Mesečusec...

17. června 2007 v 10:18 | Akee
... je sympaťák.
... je geologický výraz pro cosi, o jehož bližším významu nemám ani potuchy. Tipla bych to na horu, ale poněvádž můj zeměpisný obzor není obzorný, výška vrcholu, z kterého obzor pozoruji, činí jen něco málo do plusu m. n. m. , raději pomlčím.
... je milé sympatické slovo, které mě navštívilo včera, o večerních hodinách, při sečení trávníku. Nevím, co ho to napadlo, navštívit mou mysl tak zčistajasna, bez ohlášení. Nevím, proč se rozhodlo mě okupovat a už vůbec ne, proč se vměstnalo do nadpisu tohoto článku...
... je absolutně nemístný nadpis. A vlezprdelka vlezlá.

Včerejšek je pryč, zítřek ještě nepřišel, máme pouze dnešek... tak začněme!

13. června 2007 v 14:33 | Akee
Mohla jsem být tam, kde jsem nebyla,ale nebyla jsem tam, neboť jsem tam být nemohla. / vím, nesmysluplné,ale nemohla jsem jinak / Mluvím o včerejším koncertě LP, na který jsem jít musela / z důvodu nenuceného sebenucení/ , ale nakonec to kvůli špatné dohodě nevyšlo. A když to vypadalo, že to vyjde, nevyšlo to opětovně... Neboťže už nebyly lupeny. A tak ani nevíte, jak mě to **** / štve...of course/. Místo toho jsem byla doma... a měla Jahodový den. Snídaně- jahody s mlékem, sváča- jahody s chlebem, oběd- jahody se sušenkami, sváča- jahody s jahody, večeře- jahody s mlékem a kuličkami z prince / opepřené vztekem z toho, že nejsem tam a jsem tady.../. Ale což, tahle povrchní věc je ta nejmíň naštváníhodná ze všeho, co bylo u mě pod povrchem kdy špatného...
.
Aleže včerejšek je pryč /a nejen on/, není hoden mi plnit dnešek...
.
Mám toho hodně co na práci. Zítra a pozítří. A ještě dál. Písemky, povinnosti a plány... Přežít školu, přežít písemky, ustát, nepokazit si ty jedničky... a /heh/ opravit čtyřku z fyziky /emm, času dost... vždyť do konce roku mi zbývá ještě ... celá /námitka/ jedna fyzikální hodina... pouhopouhé 3/4 hodiny v životní velikost... tak nač se trápit/. S plány je to horší, s povinnosti zlé neméně tak...
.
Aleže zítřek ještě nepřišel /a nejen on/, není hoden mi plnit dnešek...
.
Ano, máme pouze dnešek...
Hrajou mi P.O.D. , škola mi odzvonila / tedy jen pro dnešek - ale nač řešit zvonění zítřejší.../, komix se na mne usmívá a Petra je moc hodná /netřeba řešit/... Vím, co jsem nevěděla a mám snahu se snažit... A co je víc, než prožít dnešek? Zítřek i včerejšek vyřazuji předem, tedy nějací další kandidáti? Ne? Fajn. Je dnešek....

...tak začněme.
/ autorská práva na tento citát patří jedné skvělé ženě, ato Matce Tereze/

Hraje obnova a bývávalo...

9. června 2007 v 6:31 | Akee
...už potřetí.

Píseň nese název Hit the floof, je z Meteory. Linkini.

Nadpozemskost z ní přímo pryští a vstřebává se do mne všemi smysly... I tím šestým.
K pozemí usazuje jen ten text. Bohužel. Text je jasný, srozumitelný a mluví o pozemských věcech. Proč.

Nemyslím si, že by texty měly být k přečtení. Měly by přeskakovat myšlenky, představovat tajemnost. Fráze by neměly dávat jasný smysl, jen tak by mohly otevřít dimenzi posluchačovy fantazie. Koho zajímá, že kdo co s sebou třískl o zem... Mě zajímá to, co chci, aby můj zájem mělo. A to najdu jen v textech o ničem, v textech smyslem neoplývajících. Jen tam dokážu najít to, co tam vůbec není, ale to, čemu se text nebrání a nabízí možnost nalezení...

Například jasným úkazem smysluplně tajemného textu je Fixa :) ( Vypsaná, Bestiálně šťastni, Domácí motokrosář) :

Řvoucí automobil je krásnější
než Niké ze Samothráky
proplouvat poetikou sídlištního bytu
můžeš taky

Domácí motokrosař
jede do ložnice
tam leží nazí bledí plazi
a rozmrazují emoce
cukr pod víčko si dal
zastavil v kuchyni
koupelnou se jen tak mihnul
vrátil pastu do tuby
a tam jí potkal, uviděl a řekl

Jsi úplně jiná bohyně
a úplněk se leskne
v Tvojí zubní sklovině

Ty jsi sekretářka


- Takový hezký text o nudě, zrcadle a večerní práci... :)

Jako malý dítě...

8. června 2007 v 18:12 | Akee
...jako debil.
A je to. Tak zas sama, u počítače.
A přitom bych mohla...
A přitom bych nemusela...
A přitom by šlo.... vlastně nešlo...

Přijel pán. Pan dřívější falář, současný služebník v armádě, kaplan. Pan Borec.
A ségra je pryč, bratr byl pryč, rodiče chystali se k odchodu, k opuštění domovu, k připuštění, že přijede-li onen P, budu mu otvírat já, budu jej zvát domů, já, budu mu dělat kafe,já, budu si s ním povídat, než přijdou... Tohle je sice moc krásný a bylo by, kdyby... kdybych to nebyla já ..... Já, neumím vařit kafe, já, nevím, co si mám s někým, s kým jsem sama, povídat...
A tak jsem radši utekla na šutr... Jako malé dítě. Jako debil. Tam za zahradu... A pozorovala atomový hřib, jenž se plynavě a rozvátně rozplýval na modravé hladině oblohy... A přemýšlela jsem. Přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych pana P, pana Borce, uměla sama uvítat, uměla mu uvařit kafe, uměla si s ním otevřeně povídat, uměla před ním nechovat se trapně... jako debil...

Pak jsem přišla dom. Byl tam. S maminou, s bratrem. Pozdravila a mlčela. Pak něco řekla, ne moc, a odešla na počítač. Já. Oni si povídali, smáli se, bylo jim fajn. A já tam taky chtěla být, ale nemohla jsem, neboť jsem debil. Debil, co seděl u počítače, a sedí tam doteď. Pak mamina odešla. " Chtěl bych ti říct něco mezi čtyřma očima," ozvalo se od stolu. Nebylo to na mě, ale na bratra. "Nepudem rači ven?" zeptal se bratr a odpověděl si stoupnutím. A odešli. Já tu zůstala. Sama. A tak strašně moc bych si s P chtěla promluvit, se čtyřma očima... Jenomže to bych musela alespoň jedno otevřít...

Občasník

3. června 2007 v 8:56 | Akee
A prší a lije.
A chlejstá. A našlo by se ještě mnoho výrazů pro jeden a ten samý pojem. Není ale třeba je hledat. Hlavní je, že déšť je. Je a ne, že není. Miluju déšť, ale musí být zrovna dnes? Mám ráda, když prší za okny, ale ne, když mi prší za krk... A zrovna je dnes ten Pohádkový les... neřešit. Tak nebude, no. Ani mi to nevadí. Stejně jsem se obávala, že to tam nezvládnu. Tolik lidí, tolik děcek a člověk by tam seděl, tam na stanovišti, a dával pokyny děckám, co mají dělat. No, znáte přece Pohádkový les, ne? ne? tak ne...
To sem před chvílí byla v pokoji a uklízela prostěradlo, celé od černého "matrošu". :) . Vypadalo to dost nechutně, ač to byla pouhopouhá rozmašírovaná čokoláda, roztátá teplotou mého spícího těla a roznesená po okruhu malé vzdálenosti pod tíhou tohotéž těla, netušícího, že si ustlalo na Merci, které dostalo od Máně :).
Všichni ještě chrápou. Jen si spěte, drahoušci, jen hajejte... Alespoň, než dopíšu toto článek. Článek je pro toto sice moc silný výraz, ale říká tomu tak blog... já jsem jen pouhá opička.
Je poněkud pidivuhodné ráno. Je nedělní a je plačtivé. Mraky pláčou. Asi nad tím, že prší... jo, určitě to tak je, myslím, že nemají rádi déšť. ..
Člověk mívá po ránu hlavu takovou ... vymetenou... takovou... prázdnou.... A přece ho něco nutí napsat článek, aby se směl zařadit do klubu všech těch blogových borců. To jen pořád samý: napiš článek. Napiš článek. Ale jaký? No normální... A to je ta největší dřina. Napsat normální článek. A proto, máte můj obdiv, vy všichni, vy článkopísači, vy, kteří píšete normálně. A dobře. Já píšu jen to, co mě napadne. To je poněkud omezený sortiment slov. A vět. Ale píšu. Do svého ... takového ... občasníku. (To slovo je tu hodně důležité. A místné. Občas.)

Tak...

1. června 2007 v 22:11 | Akee
To se nám dnes udělalo tak krásně.