Mesečusec...

17. června 2007 v 10:18 | Akee
... je sympaťák.
... je geologický výraz pro cosi, o jehož bližším významu nemám ani potuchy. Tipla bych to na horu, ale poněvádž můj zeměpisný obzor není obzorný, výška vrcholu, z kterého obzor pozoruji, činí jen něco málo do plusu m. n. m. , raději pomlčím.
... je milé sympatické slovo, které mě navštívilo včera, o večerních hodinách, při sečení trávníku. Nevím, co ho to napadlo, navštívit mou mysl tak zčistajasna, bez ohlášení. Nevím, proč se rozhodlo mě okupovat a už vůbec ne, proč se vměstnalo do nadpisu tohoto článku...
... je absolutně nemístný nadpis. A vlezprdelka vlezlá.

Nadpisem by se spíše hodilo nazvat cosi jako "průlet vesnicí", "hodinka večerem" či "trip s vrstevnicí" ...
/ ale co tu vlastně řeším? -Řeším nadpis, vím. Proč se vlastně ptám? -Nevím. Ne.-Bez okeců. Nadpis by se vměstnal do výrazu podobnému jako " marné žblechtání" ... člověk si plánuje napsat esej, namísto toho v zápalu svého zahřívání mozku vypotí jen páru ničeho... jen takové mlhavé pch.../ ...

Vlastně jsem plánovala napsat obyčejnou kravinku. Průběh jedné hodinky, takové obyčejné a časté, jenž jsem strávila s vrstevnicí procházením skrz zívající vesnici, dnem zpitomělou, chystající se k ulehnutí... chtěla jsem popsat to puntičkářské ustýlání mraků, buclatých peřiňáků růžovících se od pohledu žlutého nebeského tvora... a to ticho, do nebe volající, že se blíží prázdniny...
Ale nakonec se mi nechce psát nic. V hlavě se mi honí myšlenky, na přátelskou honěnou to nevypadá. Je to spíše taková směsice bojových umění s nervózními šachisty, ale jo, ano, hrají si na babu: Psát či nepsát?... Budu-li psát, bude to bez nadšení, s donucením ,z textu budu mít špatný pocit. Nebudu-li však psát, probodnu sebe takovým pohledem, že se z toho dlouho neproberu... Člověk si něco naslibuje, nedodrží si to a pak je nucen , ba musí se za to potrestat...

Ale tak tedy jo. Mám to mít...!
Schůzka byla smluvena na devátou večerní. Partner přišel později. -Partner byl vlastně partnerka, ale protože to byl já, cítil se být partnerem. /někdy si vážně příjdu jako...... debil/ Partnerka, která partnerem nebyla už proto, že se oděla do červené rtěnky, přišla brzo a nebyla jsem to já, byla to ona. Ve svých kapsáčích a volném tričku jsem se vedlé ní /žandy/ cítila poněkud ošuntěle, ale přírodu jsem tím neurazila, tedy dobrý. Stanoviště schůzky se ocitalo vedle hospody, kde se konala jakási a čísi "pařba", přičemž z oken se k nám řinuly nelibé zvuky... Dechovka! /či co/. Jaly jsme se odsaď vypadnout.
... Došly jsme ke hřišti. Vzali jsme to polňačkou a ječmenem, kde si Žanda ve svých žabkách málem zlomila nohu. Dvakrát. Přeskočily jsme příkopek ... a byly na hřišti. Pozdravily jsme 3 přítomné večerní nadšence fotbalové ( dvojčata, podobná si jako vejce špejli a št*****, čtvrťáček s tak tipickou a hezkou přezdívkou, že ji sem nemohu napsat, by můj blog mohl být nalezen a prozrazen...) Chvíli jsme tam jen tak byly, kreslily do písku a výmikovaly na brance. Když v tom nás přiletěl navštívit chroust, takové malé roztomilé hmyzátko, mající rádo pronikavou vůni dívčího parfému. - Možná nemám pravdu, ale nedovedu si jinak vysvětlit jeho neúprosné pronásledování Žandy. Kam Žanda, tam chroust, kam chroust, odtud Žanda pryč... Chroust ji vletěl na rameno a. ... Žanda se začala ohánět rukama, čímž se snažila chroustíka setřást ze svého svrchního oděvu. Když jsem k ní, celá udýchaná, doběhla, chroustík už byl pryč. S ním byl pryč ale i Žandin stříbrný náramek, který se jí povedlo během setřásávání setřást společně s chroustem. Zabořily jsme své zraky do hřiště, ale náramek nikde. Přizvaly jsme si na pomoc i oné tři chlapce............../tuto pasáž raději vynechám, by byla moc zdlouhavá/................ no zkrátka, náramek se nenašel. Blížila se desátá, šly jsme tedy pomalu k vývěsce, kde měla Žanda čekat na mamku, aby si ji "vyzvedla". Po cestě jsme si narvaly kdesi u jakéhosi stromu třešně, u vývěsce jsme si pak sedli na turka a požíraly... Chvíli jsme tak jedly, kecaly, pak přišla mamka Žandy a rozešly jsme se... Žanda šla do leva, já do prava... A po třech zastávkách při cestě jsem se konečně docourala domů... Teď jsem doma, píšu, končím. / rychlý konec, rychlý spád, mějte se, ahoj..../ :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pepa pepa | E-mail | Web | 21. června 2012 v 8:06 | Reagovat

vyližte mi!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.