Občasník

3. června 2007 v 8:56 | Akee
A prší a lije.
A chlejstá. A našlo by se ještě mnoho výrazů pro jeden a ten samý pojem. Není ale třeba je hledat. Hlavní je, že déšť je. Je a ne, že není. Miluju déšť, ale musí být zrovna dnes? Mám ráda, když prší za okny, ale ne, když mi prší za krk... A zrovna je dnes ten Pohádkový les... neřešit. Tak nebude, no. Ani mi to nevadí. Stejně jsem se obávala, že to tam nezvládnu. Tolik lidí, tolik děcek a člověk by tam seděl, tam na stanovišti, a dával pokyny děckám, co mají dělat. No, znáte přece Pohádkový les, ne? ne? tak ne...
To sem před chvílí byla v pokoji a uklízela prostěradlo, celé od černého "matrošu". :) . Vypadalo to dost nechutně, ač to byla pouhopouhá rozmašírovaná čokoláda, roztátá teplotou mého spícího těla a roznesená po okruhu malé vzdálenosti pod tíhou tohotéž těla, netušícího, že si ustlalo na Merci, které dostalo od Máně :).
Všichni ještě chrápou. Jen si spěte, drahoušci, jen hajejte... Alespoň, než dopíšu toto článek. Článek je pro toto sice moc silný výraz, ale říká tomu tak blog... já jsem jen pouhá opička.
Je poněkud pidivuhodné ráno. Je nedělní a je plačtivé. Mraky pláčou. Asi nad tím, že prší... jo, určitě to tak je, myslím, že nemají rádi déšť. ..
Člověk mívá po ránu hlavu takovou ... vymetenou... takovou... prázdnou.... A přece ho něco nutí napsat článek, aby se směl zařadit do klubu všech těch blogových borců. To jen pořád samý: napiš článek. Napiš článek. Ale jaký? No normální... A to je ta největší dřina. Napsat normální článek. A proto, máte můj obdiv, vy všichni, vy článkopísači, vy, kteří píšete normálně. A dobře. Já píšu jen to, co mě napadne. To je poněkud omezený sortiment slov. A vět. Ale píšu. Do svého ... takového ... občasníku. (To slovo je tu hodně důležité. A místné. Občas.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.