Mít milující přátele je příliš velký nadstandard...

20. července 2007 v 21:25 | Akee
Tedy jsem se rozhodla.
Následující text /který se bezpochyby neplánovaně snaží být chytrým díky svým "učeným slovům", ale který je vcelku vzato naprosto upřímný/ , je už na světě, a to necelý týden. Napsala jsem jej u babičky, následně uložila do šuplíku, kde ho nechala vyčkávat na své zveřejnění či úplné zatracení /koš → spálení/. Nakonec text dostal milost a během pár okamžiků bude propuštěn, aby sdělil jednu skutečnost, která není z milých, ale nemilá myslím také není... Navíc, jedno přátelství je na spadnutí, a to ne ledajaké... - Božské... :))
.
/Omlouvám se, ale za předcházející úvod musím napsat další úvod. Předcházející text není vlastně už z hodně velké části pravdivý, ale nějak nemám chuť jej mazat, tedy je jen přebiji tímto textem. Text, který jsem napsala u babičky a který jsem plánovala přepsat sem, tu není ani z daleka opsán, ale je z něj vypsáno jen pár podstatných myšlenek, za kterými si stojím. Ostatní, co jsem vyřadila, je podle mého současného názoru tak moc nepodstatné a pomíjivé, že nemá cenu to zveřejňovat. Prožívám přechodné a vývojové období, a nechci se zabývat sebou a příčinami své časté, mnohdy i chtěné samoty. Za pár dní tomu může být úplně jinak a já se nechci zastavovat a bloumat, co přesně se se mnou momentálně děje. Chci jen stále kráčet vpřed. Ale jen tak, abych se nemusela otáčet zpět za minulostí. - asi tak, jak je to popsané v Easier to run od Linkin Park/ :
.
/Sometimes I think of letting go

And never looking back

And never moving forward so

There would never be a past
-
Někdy přemýšlím, že bych šel

A nikdy se neohlížel zpátky

A nikdy nekráčel vpřed tak,

Aby tam nikdy nebyla minulost/

Ale teď už k výpiskům:

Miluji mnoho lidí, ale málokomu dovedu být přítelem.

Láska nepotřebuje podmět, ale přátelství si vybírá vyhovující.
Znám mnoho lidí, mám mnoho známých, současnou mluvou je lze nazvat kamarády. Přítele žádného.
Mohu si za to vlastně sama.
Lidé jsou příliš složití a mají velké nároky pro přátelsví - což nepopírám, že by to mělo být špatné. Proč chtějí ale jen společenské přátele?
Mým přítelem je kniha - její podmínky pro přátelství jsou jasné. Čtu ji a přátelíme se. V posteli spím a hudbu poslouchám. Jsou to mí přátelé.
Nedovedu být přítelem lidí. Dovedu jen milovat - kohokoli, bez záminky, naplno, bez odezvy a i za cenu smrti...

Děkuji za dar lásky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Le.me. Le.me. | Web | 22. července 2007 v 8:02 | Reagovat

Nádherně a velice výstižně napsané .... úplně to chápu, hlavně proto, že takové pocity taky mívám, přesně si to vystihla .... ale stejně by mě zajímalo, jaký byl ten text celý 8)

2 Edith Edith | Web | 22. července 2007 v 12:50 | Reagovat

je to krásně napsáno...

a chtěla bych ti poděkovat... za tvou ochotu a nabídku mi pomoci. Já se většinou jakékoliv pomoci bráním, i když nechci... to je způsobeno taky možná tím, že jsem byla vychována tak, že si od nikoho nesmím nic brát a nic chtít... a když už něco dostanu, neumím vyjádřit tu vděčnost a tím se trápím... (ale možná na tom jsem právě tak špatně, že pomoc nepotřebuji (?) - ale nemyslím si to...)

Tvůj "příběh" (ale jo, je to příběh... ten, který jsi mi popsala v komentáři) mi je dost blízký... já ti věřím, věřím i tomu, že něco takového je možné... jsem taky na té cestě, i když asi několik mil za tebou... a stále si ještě nejsem svými kroky jistá. Stále váhám, nevím, jestli je život takový, jak ho můžu vnímat zrakem nebo skutečně existují věci, které jsou vidět jedině srdcem... (myslím, že každý odpoví, že ano, jenže to je prostě něco jako všeobecný předpoklad...) Už tu ale řeším něco trochu jiného, jenže... já prostě slovy nějak nedokážu vyjádřit to, co bych ti vlastně chtěla říct... možná bych si i přála, aby mě někdo vyvedl z téhle reality a můj život nabral nový směr... čekám na to už takovou dobu... jenže neustále váhám a nevím, jestli je něco takového možné... ale pro svůj život v to věřit potřebuju. Já nevím proč, ale ty mi připadáš jako někdo, kdo ví, chápe... asi to bude tím tvým stylem psaní a vůbec. I díky tobě mám pocit, že nejsem sama... i když tě vlastně skoro neznám, ani po tom netu...

Spoustu lidí mi řekne povzbuzující věci ("bude to fajn", "to zvládneš"...), ale ty jediná jako bys pochopila, jak mi opravdu je... Za to ti děkuju.

A co se týče toho přátelství... v něj věřím. To už jsem řešila mockrát... myslím, že v dnešní době se lidé starají hlavně sami o sebe a ztratili pojem o tom, co je to pravé přátelství... často si jen namlouvají, že znají přátelství stejně jako lásku... (ale soudit to nemůžu... musela bych do toho víc vidět, ale takhle mi to prostě připadá) Já přátelství a lásku vidím jako něco, co se přes sebe v určitých místech překrývá a  shoduje... je to skoro na stejné úrovni a já bych neřekla, že láska je něco víc než přátelství... nelze to takhle porovnávat...

Knihy a hudba jsou také důležitými přáteli v mém životě... ale také je napsali/složili lidé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.