Říjen 2007

Já nevim.

22. října 2007 v 18:48 | Akee
Už je to zas nějaký ten přestýden, kdy se tu objevilo zhola nic... A i když se teď momentálně snažím tuto mezeru zatplnit, myslím, že vás moc nepotěším...
Před chvílí jsem přijela ze školy a mám dobrou půlhodinku na odpočinutí, než budu svým svědomím nucena se jít učit. Škola mi už celkem leze krkem a přestává mě bavit. Známky mi jsou ukradený, hodlám se spokojit s trojkami. Mnohem víc než škola mi hlavu plní jiné starosti... Škola je jen pouhá hloupá hra, zaplňující život, ničící volný čas a často také psychiku... Ale pořád je to jen hra... hra, která se jednou dohraje a na řadu přijde úplně jinatší způsob života. A jsem si jistá, že se mně v tom životě nikdo nebude ptát, jak spočítám úhlovou rychlost. To jen já si budu vybírat, jak budu získávat peníze, jak je budu užívat, budu-li šťastná a pomůžu-li někomu... A na stupidní kecy většiny učitelů si ani nevzpomenu. Ne, vážně, vážení, omluvte, ale než se nervit nad zbytečnostmi, to raději budu trojkařit... a v chemii pro mě za mě čtyřkařit...
Jak říkám, musím řešit jinatší problémy. Chci se zabývat jinatšími věcmi... a to mi nikdo nevezme.

Oj, ta půlhodina ubíhá nějak rychle, asi se odeberu uvařit si kafe. Snad jen malý úsměvný odposlech na závěr:

Dnes jsem byla v knihovně, vybírala si knížku o náramcích, když jsem odvedle slyšela malého asi pětiletého chlapečka, jak nad knížkou o vemíru povídá své máti:
"Mami, co je za galaxií?"
-" Noo... vesmír."
"Ajo... a co je za vesmírem?"
-" Noo... já nevim."
" A co je za "já nevim"?
Maminka to nepobrala a chudák kluk pěkně schytal. Ale já jsem se docela hezky pobavila :)

Ráno jak má být :))

11. října 2007 v 7:24 | Akee
Jsem nezodpovědná. Jsem nedochvilná. A jsem taky trochu pitomá.
Ale to všechno mi je fuk, protože skutečnost, že mi ujel autobus, je bezvadná.
Tak si tu teď sedím za počítačem a přemýšlím, že před nosem mi ujela první hodina češtiny, na níž máme blbou uspěchanou berušku, a vzápětí potom je chemie pod vedením baby s uhrančivým pohledem (a ještě nepříjemnějším křikem). Pak mě nejspíš máma odveze do školy autem, ale to je mi už jedno, pak se to nějak zkoulí...
No nic, autobus mi neujel proto, abych na počítači chytala lelky, asi se půjdu učit.... chemii. Včera, když jsem se dívala na Útěk zvězení, držeje v ruce učebnici chemie, zjistila jsem, že látka, kterou máme podle baby umět ze základky, zahrnuje 2/3 celé učebnice... Učebnici máme, předpokládám, na celý rok... Ale když už teď máme z ní znáti dvě třetiny jejího obsahu,co budeme dělat po zbytek roku? by mě vážně zajímalo... baba jedna.
Ale ten újezd je bezva :)))

Chci zařvat, běžet, letět a pak tě obejmout... a málokdo to chápe, že je někde něco nademnou

9. října 2007 v 19:11 | akee
/nadpis je citace z písně Ruzyně- vypFixa/
Tak dnes za čtyři z chemie a za jedna ze zeměpisu.
Chemii absolutně nechápu a vím, že ji nikdy v životě na nic potřebovat nebudu... Ale učit se ji prostě musím a přes to nejede vlak. Z dvaceti otázek jsem měla špatně čtyři - to je za tři. Ale protože mi učitelka přišla na tahák, mám za čtyři. A k tomu jako bonus jsem obdržela prvotřídní učitelčinu nenávist. Je protivná, arogantní, zlá, nelidská (myslím učitelka... ale nenávist vlastně taky) a není ostudou, když řeknu, že se jí bojím. Ona dokáže pohledem rozdávat depresivní pocity absolutního idiotství... A tak se cítím. Idiotsky.
A vůbec, ti učitelé nejsou lidé.
Jsou to jen státní roboti, s programem jasně daným - mlet a učit a poučovat. Oni se neumí usmívat. Proboha, tohle že jsou lidi?
Jediné co je fajn je zeměpis a fixa. Zeměpis je zajímavý a fixa je vypsaná. A tak vůbec, třeba to jednou bude dobrý.
Já si nechcu stěžovat a nechci se litovat. Nechci po ránu nadávat, nechci vůbec vstávat a nechci chodit do školy. Chci žít ve Španělsku a nechci chemii. Chci toho strašně moc a chci to moc. Chci žít. A chci žít šťastně. A chci mít čas. Chci mít blízkého člověka...
...ale to, co chci nejvíc, je nadmíru skromné. Ale co je skromné, nemusí být zas tak uskutečnitelné... A tak jediné, co snad zmůžu je spouštět slzy po tvářit a doufat, že ty časté toky nevymelou na mých tvářích říční koryto...
Skutečnost je taková, že jediný člověk, pro kterého bych se chtěla tak moc zvednout, se mi vzdálil ještě dál než je. On je totiž ve Španělsku a kontakt na něj je v Háji... Víte, on mi dal tu mailovou adresu, jenomže ta nefakčí... Nejspíš jsem ji špatně opsala, ano, to bude nejspíš tím. Je tu ale problém, že papír, na kterém mail byl napsán, je taknějak... ztracený. Je to špatné, ale já neztrácím naději. Já ji nechci ztratit... budu prostě zkoušet mailové adresy podobné té špatné tak dlouho, dokud mail nepřijde tomu pravému... anebo fakt nevím.
Nevím jediný vzorec do chemie. Ale vím, že blázním, tak pardon.
A jak zpívá fixa : "Kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální"
Mám to marné. A je mi to jedno.
Prostě se budu učit jen o vesmíru, o geografii, o tom zábavném učivu a co víc, budu to dělat při zvucích Vypsané Fixy. Už jste slyšeli jejich nové CD? Ne? Je úžasné...Jednička, trojka a taky Antidepresivní rybička... V pátek jsem byla na jejich koncertu, bylo to skvělé, ale o tom až příště.
Dál nevím. A nechci vědět (jak se tvoří vzorce kyslíkatých kyselin)...