Čtyři-dé.

9. listopadu 2007 v 23:07 | akee
Jou, už je tu víkend, písemkám je na dva dny zažehnáno, ale já jsem taktrochu nervozní. A je pro co.
Nebo možná není. Jistá věc je, že dvě kliknutí to všechno rozhodnou... Jenže já pro ně nemám odvahu.
..
(Vysvětlená věc zní tak, že jsem před necelým měsícem psala Andrewovi. Psala a věřila, že to tentokrát vyjde. Vždycky, když jsem mu psala předtím, tak mi po odeslání mailu obratem (téměř vždy) přišlo, že zadaná adresa neexistuje... ale tentokrát nepřišlo nic. A tak se ve mně rozžehl plamínek naděje, který si po celou dobu nenechávám uhasnout a přiživuji jej, jak se dá. Každý den na mail chodím a vídávám omšelou frázi "nemáte žádné doručené e-maily". Uhm, fajn, říkám si, jednou to určitě vyjde. A teď se tam chystám podívat, ale bojím se zklamání. Tak radši píšu článek, který tento rozhodující okamžik oddálí. :)
...
Před chvilkou jsem přišla z jakýhosi tancování, které bylo děláno za účelem připravení předtančení... Nevím, co je to za výmysl, ale prostě jsem tam byla. Potkala jsem se tam s bývalýma spolužákama a učitelkama. A na rovinu, bylo to zvláštní. Vzpomínky se zčerstvily, minulost se přiblížila a mně to nepřipadalo vůbec příjemný. A taky jsem si uvědomila, jak je jedna učitelka trapná. Povznáším se nad ní.
Vidím to tak na zahrabání se do postele a pozbytí tam do konce svého života.
Ale protože to není možné, moje vyhlídky jsou špatný.
I když, jak se to vezme... Je tu totiž něco, co ty vyhlídky dovede znegovat do přesného opaku. Jak? ...No... Znáte 4D rozměr? A život v něm?
Faktem je, že tento pojem známý není, snad proto, že ani neexistuje :) Ale šlo by tím nazvat, co právě teď prožívám. Člověk žije v trojrozměrném světě, plným materialistických věcí. Všechno se převádí na hmotné věci a je to ohraničeno těmi třemi rozměry. Málokdo si ale uvdědomuje tzv. čtvrtý rozměr, který není hmotný, což ale neznamená, že neexistuje... A to je pak takový pocit, že člověk se svýmy hmotnými problémy sedne do vlaku, sedí, mlčí, vnímá svět okolo a aniž by se něco dělo, je šťastný za své bytí, je s někým, kdo je nad všechny rozměry a vnímá určité něco, co nelze popsat...
...a to je pak něco :)...
No nic, blíží se doba, která lze jasně charakterizovat jako "fakt pozdě", navíc kamarád, na icq přezdívaný jako Doktor, potřebuje spočítat úlohu o kočkách v autobuse... a pak půjdu na "TO" ... tak mi držte palce :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paajik Paajik | Web | 10. listopadu 2007 v 21:42

Jestli myslím ty kliknutí, co máš na mysli ty, tak je učitě nedělej ... byla by to veliká škoda, kdyby tenhle blog nebyl, protože na takhle úžasný články narazíš fakt jen zřídka až skoro vůbec...

..4D rozměr to zní zajímavě a možná to na mě i sedí ... já někdy celkově mám pocit, že žiju úplně někde jinde, než všichni lidi okolo mě .. někdy si přijdu, jako bych byla bíle bílá a vyčnívala z té černé většiny .. vím, zní to asi divně, ale takovej pocit někdy opravdu mám ...

2 Akee Akee | 14. listopadu 2007 v 20:24

noo, já těma klikama myslela, že vlezu na email a tam se dozvím, jestli mi přišel email od Andrewa nebo ne... dole je to pak i vysvětlený, ale na druhou stranu uznávám, že to ze mě kolikrát leze jako z chlupatý deky a vysvětlím to tak, že to nejde pochopit... :))

Komentáře jsou uzavřeny.