Leden 2008

TAK to uŽ nevÍm...

29. ledna 2008 v 20:43 | Akee
*
*
*
*
*
*
*
*
*
* ex-all ... just... achjo? (jo) ... patient and ... damn! ...hell...
*
*
*
*
*
*
*
*
*

yo

27. ledna 2008 v 11:53 | Akee
Uhmm
tak jsem zpět.
Prvosoudně je třeba říci, že díky poslednímu týdnu jsem zážitky tak trochu přeplněná. Myslím, že jisté momenty mi v paměti zůstanou hodně dlouho, a ještě další nemalý čas budu přemýšlet, jakou nálepku jaký který zážitek získá.
Tak třeba akce "držka na prkně, otřes mozku, rozflákaný nos, cesta horským skútrem, sanitka, nemocnice... mmm, a pak zbytek času ležení na chatě" ...
yo! jsem šikovná xD.
Včera byl pro změnu ples. Brý brý. Vydařený, bezproblémový a fajne.
.
A víte co, vlastně se mi psát vůbec nechce.
O ničem, o nikom.
A tak.
Jen jsem chtěla dát vědět, že jsem zpět.
Tento úkol jsem splnila, a tak mohu s klidným svědomím odejít.
Možná sem dám nějaké foto, jak z hor, tak z plesu...
a obrázky mého vnitřního rozpoložení vám protentokrát zůstanou utajeny.
Mějte se.

Příští týden jsem na horách, tak se loučím...

18. ledna 2008 v 9:57 | Akee
...básničkou (mírně depresivní, heh), kterou jsem složila v období letních prázdnin. Mějte se krásně... a tak... víte co :)

"Čekám až tě potkám... (a ty děláš to samý)"

16. ledna 2008 v 18:51 | Akee
Nevím čím to, ale nějak jsem si oblíbila dávat do nadpisů úryvky písniček. Ano, dnes je tam zase. "Čekám, až tě potkám," zpívá Vypsaná Fixa a i když se mi při prožití jisté situace tento text vynořil, měla jsem na mysli vlastně přesný opak, než o čem text pojednává. Já to vážně nečekala /ale zase nemůžu říkat, že bych v to nedoufala/... :P

Tolik na úvod. A teď hezky popořadě. Dlouho se zde nic neobjevovalo a já měla naplánováno, že sem v sobotu něco přidám. Nakonec ale skutek utek a já místo psaní článku skončila v hospodě na oslavě bývalého kamaráda a současného kamaráda spolužáka, který mě tam pozval... Ale o tomhle psát nechci, je to složité jako já samotná a mně se o tom nechce psát...
Vrátila bych se k pátku. Bylo odpoledne a škola končila výjimečně o půl druhé. Měla jsem tedy něco málo přes hodinku volného času, než mi jel autobus. Musela jsem si koupit shampoon, dárek kamarádovi a tic tac... Vteřina se s dalšími sčítala a bylo něco málo po půl třetí, když jsem vycházela z posledního obchodu. Šla jsem k přechodu a koho to nevidím, naproti mě hloupý blonďák xD .../fajn, jmenuje se Petr, stejně mu tak nikdo neříká.../. K přechodu jsme přišli na vteřinu přesně a začali zjišťovat, že už pomalu nevíme, jak vypadáme. Tak dlouho jsme se neviděli /žeby dva týdny?/ a tak jsme byli překvapeni, že nás náhoda potkala... (nebo přesněji "udělala potkajícími"?) . Udělal šlechetné gesto, odkopl kamarády a zbytek cesty k autobusáku šel se mnou. Nemůžu pochopit, že zrovna k této osobě musím chovat handicap zvaný láska. Nepotkala jsem nikoho, kdo by tak moc nepoužíval rozum jako on. Během cesty jsem se dozvěděla vysvětlení, proč prohrál s punkerem pětistovku, proč ve škole málem urvali umyvadlo a sdělil mi, že s přítelkyní se neviděl měsíc a vůbec mu to nevadí. /nepochopím/
Včera mi po půl roce napsal na icq a říkal, že s onou holkou už nechodí. Po chvilce se musel jít dívat na Ordinaci (=D), ale říkal, že doufá, že se zase potkáme.
A potkali se. Dnes přijeli naše autobusy zase na vteřinu přesně, což se stává jednou/dvakrát do roka. Spolu se satanistou /fajn, Zdena/ /z minulých článků/ jsme šli kousek cesty a zastavili se u trafiky. "Jdete si koupit noviny?" s pošklebkem jsem se ptala, i když jsem věděla, že objektem jejich nákupu budou cigarety. "No jistě, zabalíme si je do ruličky a budem je kouřit!" zněla odpověď. A tohle (přesněji tohohle) já miluji. Ne, to nelze pochopit. :)
Rozchodem ke svým přechodům tento světlý okamžik dne skončil. A den pokračoval.
.
Nemohu pochopit, že z občasně normálního člověka se během mžiku dovede stát ten největší sociál ve vesmíru.

"na tvoje hříchy nakreslím lásku"

2. ledna 2008 v 20:43 | Akee
Ha, tak jsem se už podívala na školu. Ale vypadala vážně strašně, tak jsem jen odvrátila oči a šla se dívat na příjemnější věci. Vždyť jsou ještě prázdniny,ne? :)
Stačí mně jediná věc a tu, jak se zdá, můžu mít. Stačí jen uvěřit tomu, že věřím a věřit tomu, že věření je to jediné, co k víře potřebuji. =D Nehodlám to tu dál rozvádět, snad jen můžu říct, že se po pádech opět začínám zvedat. Hmm, po kolikáté už? Žeby po milionosmé? Nebo už miliondeváté? ...to je jedno, ale já věřím, že to bude naposled. He, tomu se říká odvaha.
V prázdninové době jsem začala povíc poslouchat Reflexy. Hodně často hrávali o velkých prázdninách na zábavách v D☼ubí, a tak jsem si jednou řekla, že si trochu zavzpomínám. Cédéček mám od nich 5, ale jen jedno stojí za častější poslech - "mám se líp". Když jsem si je pustila poprvý, začala jsem brečet jak želva. Ta síla prázdnin je opravdu velká :). Až po dalších poslecích jsem se dokázala držet a začala vnímat nejen realitu, ale i texty písniček. Yo, texty nic moc, povětšinou "klasické zábavové", ale přesto by se našlo pár výjimek. Kupříkladu text, co mám v nadpisu... Myslím že je to docela trefné a výstižné.
Jsem celkem v očekávání, co mi přinese zítřek. A co se bude dít? No nic. No právě. Bude normální den a já mám odvážný plán. Heh. Dopoledne půjdu do školy, ne, neztrapním se tam, a bude normálně, po škole si půjdu koupit barvu na vlasy, ne, už pak nebudu vypadat jak vybledlá zebra =D, pak půjdu na bus, na devatenáctku, tam pokecám s klukama na osumnáctce, co jedou do vesnic, mírně jihovýchodně od mé vesnice, ne, taky se neztrapním. Odpo se budu učit, ne nebudu znechucená a nebudu se předtím 2 hodiny nutit. Pak budu do desíti pařit na ajsku. Na závěr toho všeho, ne, nebudu nešťastná z uplynulého dne a bude to fajn.
Everything will be okey, just believe.
So
"Po schodech do nebe
půjdu já pro tebe,
na chvíli chci tě zpět,
bez tebe to nejde,
po schodech do nebe
půjdu já pro tebe,
na chvíli chci tě zpět,
snad mě to přejde."

dva, nula, nula, osum, je už pozdě

1. ledna 2008 v 4:17 | akee
Šťastný Nový rok?
.
Fajn,budiž.
.
Ale s malým eN!
.
S velkým by mohl být, kdyby nebyl.
.
Je mi šílená zima, koukám na videoklipy na čt2 a píšu si s kamarádem na icq. V hlavě se mi drží jediná myšlenka a je bez jakékoli odezvy, no answer. ...Kdy už skončí to neustálé podrážení mých nohou? Kdo to dělá a proč? Můžu taky prožít okamžik, na jehož konci by nebyl přítomen můj pláč, moje zoufalství?
Já vím, no answer.
.
V pátek jsem zažila bezva zábavu. Myslím že není nad vesnické zábavy, kde se sejdou vrstevníci z vesnic z celého okolí. Mám s těma děckama dost fajn vztahy a bez alkoholu a čehokoli jiného si ty zábavy užívám. Ale proč to nejde i v obyčejném životě? Já nechci, aby se mnou bylo házeno o zem, kdykoli se někomu zachce. Proč?
Minulý pátek byla zas jednou v jedné z vesnic zábava. Bylo to fajn a byli tam všichni, jen ne jeden, o kterém jsem psala v předminulém článku. Prohrál v sázce s místním punkerem pětistovku, tak se bál ukázat... xD Pořád mi něco slibuje, ale nikdy nic nedodrží. Nenapíše a nedá vědět.
Ale my známe svoje lidi a lásce je tohle všechno jedno. Je jí jedno že je tak hloupý, že nepoužívá v životě rozum... ona prostě jen miluje.
A život žije. Proč nepřijme mě?
No answer.