Červenec 2008

Jsem hlupá fanatická puberťačka (ten nadpis jsem napsala až tak po pěti letech napsání článku ,ale fakt to jsou blbosti)

28. července 2008 v 18:39
A budu a budu
a prostě se zlepším...
V sobotu sem byla zase na zábavě, ostatně jako každý týden... většinou se tam těším, většinou sem i šťastná, ale stejně pořád cítím, že je někde chyba. A toho pocitu se nezbavím. Člověk totiž, ať chce nebo ne, se musí okolí přizpůsobovat, nikdo asi nerad vyniká - teda v tom špatným slova smyslu, kdy se o něm povídá že je divnej, že jeho chování fakt nejde pochopit. A já bych měla důvod se chovat jinak - divně - teda správně a slušně - a když by někdo to chování nechápal, jednoduše bych to mohla vysvětlit důvodem, který je tu vlastně pro všechny...
Jenomže ono je jednodušší se okolí přizpůsobit, snažit se být jako oni (i za cenu toho, že se to stejně a určitě nepodaří), pít, kouřit, omlouvat si to tím, že to nedělám v takovým množství jako ostatní, že jsem přece jenom slušnější, a ještě se litovat, že s mou povahou si to nedokážu užít naplno... Ale to je špatně. Vím to, i když stejně každou zábavu si řeknu, že ono se přece nic nestane, když ... Ale donekonečna to nepůjde, jednou se mně podaří sjednotit mou mysl s mým chováním, jednou si prostě řeknu, jo, dělám věci proto, že mi to moje mysl, moje svědomí a moje přesvědčení dovoluje a Jsem šťastná. Zatím to je Zoufalství. Lítám mezi dvěma protipóly a i když s každým sympatizuju, jsem sama... TAkže vlastně nemám co ztratit, není žádná hodnota, kterou bych svým rozhodnutím ztratila. Naopak, já je můžu získat.
Takže, přestávám kouřit, ne, nikdy jsem nebyla žádnej velkej kuřák, za svůj život jsem vykouřila sotva pár krabiček... ale proč prostě si tu cigaretu dát, proč říct ano... Polepším si? Zamachruju si? Ukážu se jako "ta správná"? Jo, přesně to budu. Ale chcu být správná v očích kuřáků... nebo v očích někoho jinýho? ... co mi kuřáci můžou dát? jo, cigaretu? přijmutí mezi sebe? ... a dají mi spokojenost? pokoj a jistotu? ne, to si nemyslím...
Přestávám pít. Nepila jsem nikdy moc, nehodlám být abstinent... ale už nechci pít za záměrem opití se. Za žádným záměrem, neodmítnu jednoho, dva panáky, ale už se neopíjím...
Chci být jiná, chci se změnit - zlepšit. Chci vědět důvody na všechny věci, co v životě musím dělat, chci mít onen pokoj, spokojenost a jistotu. A už to nechci hledat v zábavách a v partách, protože tudy cesta nevede. Já to vím, dlouho jsem se tudy snažila prolízt, ale prostě je tam jen slepá ulička... Stojíte na místě, opití kecama... a nic.
Možná se zdá, že z tohoto blogu se stává blog křesťanský, pořád se točí kolem víry, Boha a mýho hledání, mých myšlenek, nejde to jinak. Jak píšou Flyleaf, víru nejde separovat z vašeho života. Když chcete a snažíte se správně žít, je to zatraceně těžký. Jenomže jsou věci, které jsou víc, než jen si užít chvilky života... Budu se milionkrát denně ptát, co je správné, budu se milionkrát denně snažit najít odpověď a budu se milionkrát denně snažit správný věci dělat, milionkrát možná spadnu, milionkrát zjistím, že jednodušší cesta by byla jinudy... ale chci jednou žít opravdový život. Hej a on tady je pro nás připravenej...
A jinak, vypadalo to, že mé odmilování je úspěšné. Pak se tu ale zase objeví on a všechno je zpět... já fakt neměla na tu zábavu chodit. :D Kdyby aspoň... nevím no... nějak to všechno dopadne....
Akee uprostřed... uhmm...
...klubovna... joo, tam joo... ale slušně...

a*s_d

16. července 2008 v 10:49 | Akee
Prostě jen tak... :-)))))))))))

Někdy k životu nemáme vůbec co říct a někdy hledáme moudra tam, kde nejsou. Někdy se dokážeme usmívat úplně všemu a někdy máme před sebou absolutně prázdný den... a těšíme se na něj. Mám absolutně prázdný život... ale těším se na něj. I když je dneska jen obyčejný někdy, právě někdy jsou ty dny nejlepší, někdy si říkáme, že určitě se věci stanou až někdy... jenomže ono to někdy je teď a věci se dějou. Někdy moje texty asi nemůžete chápat, ale neřeště, hledali byste jen moudra tam, kde nejsou. Proč? protože je jen někdy, a to nikdy nebude konkrétní. Třeba jako dneska. Na druhou stranu, psát kraviny je docela svoboda, žít prázky po skončení brigády je taky svoboda... a dělat o prázkách kraviny může být svobodou nadruhou.. může, nemusí, Někdy... (a někdy už někdy ztrácí smysl) no, někdy se to tak udělá. A prostě žijeme. Jen tak.
tak zase někdy čau...

:-) :-)