More than not to be..

3. května 2009 v 12:54
Ta bolest je nesnesitelná... Připadám si, že už ani nelze cítit se hůř a stejně vím, že mě dřív či později zase něco překvapí. Pokud možno, v nějakém pěkném okamžiku a v chvíli největší naděje.. odtud jsou ty pády nejvíc bolestivé, že. A člověku se pak už ani nechce zvedat… ví, že čím výš se dostane, tím víc to bolí. Může jen ležet, při zemi, pod zemí, jakoby bylo jenom tady jeho místo. S pocitem absolutní ubohosti. To si pak člověk nepřeje jen zmizet, to už je tak vystupňované, že i kdyby se poslední atom mého já rozplynul, kdyby všechny vzpomínky všech by přestaly existovat, bolest by mě dostihla i tam do nicoty… A není to vlastně ani bolest. Je to něco na kusy rozervávajícího, nesnesitelného,skutečného…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cuzán Cuzán | Web | 4. května 2009 v 18:45

Jo, to je ono. Jakmile začneš doufat a cíl je nadohled, podjede noha a bum, bác a prásk...

2 ZdH3 ZdH3 | Web | 4. května 2009 v 21:27

Když sebou fláknu vlastní vinou tak se to dá. Hořší je když to mojí vinou není a jeto okolníma okolnostma. To se držím na uzdě jinak...

Komentáře jsou uzavřeny.