světy

6. června 2010 v 15:14
    Tento Svět nabízí mnoho světů. Jsou různé. Často procházím dvěma světy, přeskakuji z vteřiny na vteřinu z jednoho do druhého a navzájem mne svými argumenty přetahují.  
     Svět plný smyslů, plný lásky a rozměrného štěstí. Svět hluboký, široký a bohatý.  
     A svět placatý. Povrchní a sobecký, kde slovo 'mám tě rád' má smysl stejný asi jako konstatování 'prší'. Placka, z které vidíte jen před sebe, za sebe, chodíte tam a zpět a fakta lásky nemění nic na tom, že se stejně nemůžete mít fajn, protože vám píská v uchu, tělo trpí spoustou neduhů a mít radost z radosti ostatních vám brání nepřejícnost a sobeckost. Svět, kde je všechno vlastně jedno a kde stejně není líp než dobře a hůř než špatně. Placka. Lhostejnost vůči okolí, svět bez hodnoty, svět, co vás vtáhne a přesvědčí, že je vše tak jasné a tak zbytečné.   
    Tento svět ve svém Světě nechci. Chci se topit hluboko a létat vysoko. Chci být natolik sama sebou, že nebudu jen ego uložené v těle, ale budu v každém zrnku písku, tak jako Bůh každé zrnko obývá a já budu v něm. Tento svět je složitý, občas děsivý, snad proto, že neznám život bez děsu. Ale to se možná jen fakta z placky snaží vedrat do tohoto světa, aby mne přetáhly zpět.
Nechci na placku. Věci mají smysl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.