O sexu

25. srpna 2010 v 16:20
)v žádným případě si nedovoluji mluvit všeobecně, na to jsem až moc z jiný galaxie(

neznám lásku, ale tenhle pocit je fakt kurevskej. A přitom je to vlastně jen strach, nekonečná touha a zase strach. Vždycky sem tohle nazývala láskou, tahle pseudoláska je příznačná tím, že úměrně ku oddalování se od objektu, zvyšuje se touha, naopak při opačném posunu mi strachy občas praská srdce... (i když touha je vlastně furt nekonečná) A cože tyhle pocity vyvolává? Vemu-li to kolem s volem, je to se x, touha po něm, dotyky, tělesná přitažlivost, vzhled a tudíž povrchnost... sex...
A tak i ve své neskutečné naivitě, jakožto mého hlavního rysu, musím uznat, je-li láska smysl života (v což my naivky bezhlavě věříme), pak je to neskuteně kurevskej smysl zahrnující jen mraky chemickejch procesů, co ovládají naše tělo.. a my zas ovládáni tím tělem, svůj život strávíme honbou za (v)zrušujícím sexem, rivalitou mezi zájemci (sobeckost a nepřejícnost, lidská přirozenost kvůli který nějak člověk přestává chtít být člověkem) a snahami o zahnání prázdnoty vymýšlením teoriií o tom, jaký má život smysl (a jak je vyvážený a pravedlivý, heh) . (Taky je možnost přestat nazývat věci kolem sexu láskou, protože taková láska na smysl života přece jen zdá se mi nevyhovující, ale to se samořemě nikdy nestane)
 Do kontextu týhle snůšky keců musím uvést, že po všech příšerných zážitcích mi stále buší srdce po všerejším "...on the beach" s muslimem co drží ramadán (heh), který byl pak stejně přerušen debilním securiťákem.. (takže vlastně nic) dnes byl zase debil čas a vzhledem k plané blízkosti k objektu mi to srdce už vážně napraskalo. A perlou (mezi sviněmi) je, že jsem 17 let byla deformovaná poučkami, že sex před svatbou je smrtelný hřích. Sedím v letadle a přemejšlim, že mi je úplně jedno kdyby spadlo. Ať mě ti sousedi nahoře klidně potrestají, je mi to fakt jedno.. je mi kurevsky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.